Cestování po Turecku

Cestování po Turecku vám přinese extra zážitky, jejich hloubka bude záviset na místech, která se rozhodnete navštívit, na způsobu a hlavně na stylu který zvolíte.

Já jsem z každé cesty měla silné zážitky, keré se nedají srovnat s ničím, co jsem do teď znala. Mou výhodou byla částečná znalost kultury, poměrů, historie, některých odlišností a částečně jazyka.

Cestovala jsem s veškerou pokorou i bojovností osamocené dívky, která je doma všude na světě a s otevřeným srdcem a očima chce poznat všechno co je jenom možné.

... nemusí se to zdát, ale to SRDCE je DŮLEŽITĚJŠÍ ingredience, než dobré boty.

Turecko je zemí obrovských protikladů, a rozdílů. Můžete tady narazit na prvotřídní západní styl, vědecké konfernce, vedené na vysoké úrovni, uslyšíte proevropsky zapálené politické debaty, ve velkých městech se oblečení tureckých žen nemusí ani v nejmenším lišit od oblečení žen, které potkáte v jakémkoliv měste v Evropě.

Sednete do klimatizovaného autobusu a za deset hodin vystoupíte ve světě pohádek tisíce a jedné noci. Východ Turecka je branou do "echt" orientálních částí světa jakými jsou Sýrie, Írán, Irák a další.

V tomto článku bych vám chtěla poskytkout vpravdě praktické informace pro cestovatele i turisty (v těchto dvou slovech spatřuji veliký rozdíl) a doufám, že vám moje roční zkušenost a zkoumavá pozornost všem zvláštnostem pomůže, a ulehčí cestování.

- Turecká pohostinnost je zákonem dodržovaným tisíciletí. Její kořeny jsou zakotveny i v náboženství tureckého obyvatelstva - Islámu.

- Jídlo je v Turecku čerstvé a rozmanité. Rozhodně se vyplatí experimentovat. Turci mají širokou škálu nejrůznějších pokrmů, které byste neměli minout:

Lahmacun (čti lahmadžun), na tenkém křupavém těstě rozprostřena masová směs, lehce pálivé. podává se se zeleným salátem.

Pide - v chlebovém tenkém těstě je na ohni zapečena (většinou) masová směs.

Köfte - masové kuličky, s rýží chutnají dokonale.

Manti - těstovinové mašličky plněné malinkou masovou hrudkou, polité bílým jogurtem a salčou (rajčatovou silnou onáčkou).

Iskender kebab (totožné s Bursa kebabem) - tenké plátky vertikálně opékaného masa na nakrájeném chlebu a polité máslem, zeleninou a bílým jogurtem.
...
- Voda je v Turecku základem muslimského života, protože je součástí rituální očisty před každou modlitbou v mešitě. Proto najdete prameny před každou mešitou, ale i volně v krajině, ba i v městských ulicích. Kolem pramenů jsou postaveny zídky z nichž vedou ozdobné kohoutky obložené pestrobarevnými a ornamenty zdobenými dlaždicemi.

- Každé turecké slovo, které domorodcům řeknete funguje jako klíč k jejich srdci. Okamžitě o vás budou projevovat zájem a zvědavost. Pozvou vás na čaj a někdy i večeri, či nocleh.

- Ve městech panuje klasická anonymita. Ale na venkově a v horách budete objektem zájmu a vaše přítomnost občerstvuje jednotvárný běh dní tamních obyvatel.

- Vyplatí se nosit oblečení, které zakrývá tělo. Výstřihy jsou nepřípustné, žena pak - zvláště cestuje-li sama- budí nevhnodnou pozornost. 

 -  V turecku platí, že sedíli skupina přátel na čaji, při odchodu platí pouze jeden z nich. Takzvaný "německý účet" kdy platí každý host ze skupiny sám za sebe, číšníky mate a vzbuzuje údiv.
Je dobré tyhle věci odpozorovat od domorodců a přizpůsobit se.

- Věnujte pozornost dětem svých hostitelů. Jsou to jejich poklady. Děti v Turecku jsou zbožňovány.  V rodině a vlastně všude funguje přirozená autorita staršího. Vhodný je pokorný a mírný přístup ke starším.

- Ženy jsou chráněné a opečovávané. Na západě gentlemansky, na východě majetnicky.

- Otázky týkající se postavení muže a ženy jsou ošemetné. Postavení ženy v komunitě vychází z jejího rodinného statusu. Dřív, než vaše jméno - jste-li žena.

- je bude zajímat, jestli jste vdaná. Přinese vám klid, řeknete-li že vdaná jste. Já jsem nosila prstýnek a naučila jsem se velmi rychle, že se napětí po kladné odpovědi okamžitě uvolní.  Domorodci (zvlášť domorodkyně) pak vědí, že nehorzí z vaší strany žádné nebezpečí jejich manželům, ale ani žádná naděje na "evropský sňatek" pro jejich bratry a bratrance a neprovdané strýce z toho taky nekouká. A je klid.

- Turci jsou většinou čestní lidé. Stalo se mi jen jednou, že mě chtěl jeden okrást na extrémní ceně jízdného. Turci jsou srdeční, přátelští, zvědaví, otevření. Většinou se vám budou snažit pomoct, jak to jen půjde. Jsou hrdí na svou vlast, jsou to vlastenci.

- Stát se hostem v turecké rodině je skutečný zážitek.  Slovanská pohostinnost je pojem, který bohužel ztratil význam. Jeďme do Turecka naučme se, co je to turecká pohostinnost. Rodina a přátelství jsou pojmy, které bychom si mohli taky oživit. Přítel je jako bratr a pro bratra skočím do ohně.

- Turci jsou horkokrevní. Můžu říct, že jsou celkem emocionální. Dělají všechno od srdce.

- Alkohol v Turecku samozřejmě můžet potkat, když ho budete hledat, ale ne všude dostanete pivo v hospodě. Tvrdý alkohol jen ve specializovaných obchůdcích. Na venkově alkohol nepotkáte. Tak jako u nás se chodí s kamarády na pivo, v Turecku se chodí na čaj.  Pivo si koupíte a jdete si ho vypít domů. V restauraci je stejně velmi drahé.

- Doprava: V Turecku existuje obrovské množství autobusových společností, takže tam vládne tuhá konkurence. Ceny jízdenek jsou tedy srovnatelné. Stejně ale doporučuji zeptat se na cenu alespoň u dvou nebo tří dopravců a ceny si (pro klid duše) srovnat. Přijatelné cenově a kvalitou parádní společnosti jsou Metro, Nülifer, nebo CamilKoc, které patří k největším. Mezi menšími městy, vesnicemi a turistickými místy jezdí Dolmuše, neboli minibusy, které si účtují od jedné do deseti lir, podle toho jak daleko vás vezou. Platí se přímo řidiči při výstupu. V Turecku se autobusem a dolmuší dostanete skoro všude. Nikdy jsem neměla problém. A všichni vám vždy rádi řeknou, kdy kdo kam jede. Když musíte čekat, nabídnou vám čaj.


Rusko a Finsko na kole - zpráva z cesty

Rusko a Finsko jsou tak odlišné země, že je skoro s podivem, že leží hned vedle sebe...

Plán cesty byl rozpočítán na měsíc. Prohlídka Petrohradu, objet Ladožské Jezero, finské hranice, národní park Koli, město Savonlinna a Helsinki. Vyráželi jsme letecky z Prahy.  Už cesta na letiště byla napínavá. V půlce cesty na Ruzyni se nám porouchalo auto tajemnou závadou, tak jsme museli hodinu počkat u čerpací stanice u Tří křížů, než nás zachrání kamarád z Bóšovy práce - Pivoš - jež nás s minutovou rezervou vyložil na letišty, bychom mohli odletět.
Petrohrad je nádherné město. Natolik nás učarovalo, že z plánovaných dvou dní se stal čtyřdenní průzkum a díky kamarádovi Alexandrovi a jeho padrugovi Dmitrijovi také super zážitek. Ruská sauna, noční otevírání mostů, a severská noc, kdy se setmí max. na dvě hodiny se Petrohrad docela dobře zapsal mezi naše Top místa.
Ruský holky jsou krásný. To jsme s Bóšou zhodnotili oba. Jsou vždycky krásně upravené a obzvlášť v Petrohradě nosí deseticentimetrové podpatky. (!) Nojo, já ve svých cyclokalhotech a šusťákovce jsem jim nemohla konkurovat. :)
Když jsme vyrazili na cestu - podle dobré ruské mapy - nestačili jsme se divit, jak jsou lidé na venkově schopni žít skromě a vypadat přitom tak  spokojeně. Pošta je otevřená v obci jednou za měsíc, v obchodě jen to nejnutnější, chaloupky ze dřeva a pamatují snad dobu Mrazíka, když ještě hlídal zimu, aby byla správně bílá. Silnice jsou asfaltové, jen tam, kam se dostaly státní dotace a po pádu Sovětské Rusi se stihly vystavět jen některé úseky dálnice, jejíž různé části se kvalitou lokálně liší někdy i o tři třídy.
Oblast kolem Ladožského jezera je plná vody, kanálů a spousty komárů. Ti nám trochu překazili představu o romantických večeřích u stanu a o příjemných ránech s teplým čajem se nám dlouho taky jenom zdálo. Komárů bylo tolik, a byli tak zvědaví a hladoví, že se rána vyznačovala rychlým startem a večery zase skvěle sehraným skákáním do stanu, aby ani jeden nasávač nemohl naše malé hnízdo okupovat.
Nakupování a doplňování zásob je v Rusku příjemné, protože 1 rubl je 0,60Kč. Malé obchůdky se základními potravinami jsou v téměř každé vesnici a vodu vám na požádání dají všude.
Lidé jsou přátelští a zvědaví. Rádi si popovídají, aby vyzvěděli, odkud s tou helmou a cyklokalhotama jedete a proč máte na kole navěšenou tu bagáž. Pozvou vás i k sobě domů a nesmírně rádi vás provedou svým dřevěným domem, který sami stavěli, nebo staví. U každého domu je menší domeček - sauna. Saunování je myslím vzhledem k dlouhým polárním nocím v zimním období pochopitelně nejoblíbenější činností seveřanů.
Cestovat s Bóšou je neskutečně příjemná záležitost. Vždy je důležité s kým jedete a my jste si rozumněli uplně ve všem. S Bóšu bych jela na konec světa.
...


Finsko na kole (informace)

Finsko je země lesů a tisíců jezer. Pro fotografy i romantiky naprostá nádhera. Finsko voní čerstvě nařezaným dřevem a saunu mají lidé i v paneláku. (Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti).

  • Cesty jsou dobře značené a perfektně udržované. Výraznou nevýhodou jsou velmi úzké krajnice. Je patrný rozmach výstavby cyklostezek, ale mnohdy se nám stalo, že cyklostezka náhle uhnula z původního směru a odvedla nás úplně jinam, než bylo potřeba, nebo skončila rázem  hliněným valem. Řidiči jsou ale mírumilovní a jen občas nás vytroubil většinou kamion. Na polňačky a lesní cesty se většinou nedostanete, protože jsou vždy soukromé a zavedou vás k usedlosti, nebo osadě. Proto je dobré jezdit po červeně značených asfaltkách. Žlutě, nebo šedě značené silnice jsou štěrkové, vedou lesem a jezdí se po nich také výborně.

  • Ceny jsou ve Finsku dost vysoké. Platí se v eurech, takže to mnohému napovídá. Chleba: cca 2eura, marmeláda(1kg):4 eura, 1litr jogurtu: 3eura, sušenky: 2eura. Máslo 2 eura. Záleží také kde nakupujete. S-Market a K-Market jsou přijatelné. Ve Finsku je také obchodní řetězec Lídl, kde jsou ceny velmi příjemní, i když tam neseženete všechno.
  • Jazyk. Úředním jazykem je tu Finština a Švédština, ale téměř všichni se domluví i anglicky. Velice nás překvapila sedumasedumdesátiletá babička, která se zářivým úsměvem na tváři nám pyšně předvedla svých pár anglických slov. Mladá generace umí anglicky alespoň trochu vždycky. Finština je prazvláštní řeč patřící do ugrofinské skupiny jazyků (podobná je maďarština), která zní poměrně tvrdě. Mají dlouhá slova, ze kterých nelze nic odvodit. Proto je kapesní slovník nezbytnou součástí výbavy.
  • Lidé jsou trochu rezervovanější. Rádi se zajímají o váš příběh a popovídají si. Už ale nejsou tak zvědaví a nadšení jako lidé na ruských vesnicích. Ve Finsku lidé žijí v obydlích rozesetých po krajině, jen málokdo má souseda. Většinou jsou to spíše samoty. (Pokud mluvíme o venkovských oblastech).
  • Čas je oproti České republice posunut o jednu hodinu dopředu.
  • Severské noci jsou v létě pouze dvouhodinovou záležitostí. Východ i západ slunce trvají oproti našim krajům poměrně dlouho. Bod východu a západu slunce na obzoru nejsou daleko od sebe přibližují se severu. V červenci je nejtemněji od 1. do 3. hodiny ráno.

Rusko na kole (informace)

Zkušenosti, které mám z Ruska jsou omezeny na Leningradskou oblast a republiku Karelia, které se nacházejí v blízkosti Ladožského jezera. Oblast jsme jeli na kole na těžko.

Letecky jsme se dopravili i s koly do Petrohradu, kde jsme strávili 4 dny. Potom jsme se vydali na plánovanou cestu kolem Ladožského jezera na sever, do Sortavaly a k Finským hranicím.
  • Komáři. Okolí Ladožského jezera je velice vlhká oblast a tudíž se tam velice daří i dvoucentimetrovým exemplářům. Mějte určitě osvědčené přípravky na jejich odrazení. Nám se osvědčil Autan od firmy Johnson, který vypadá jako deodorant. Je velice dobré vzít s sebou síťku na hlavu a stan, který má odvětrávací části z opravdu husté síťoviny, aby komáři a mochničky neprolezli.
  • Výhodné je brát benzínový vařič, protože benzín (a to se týká všech východních zemí) koupíte téměř všude. My jsme vařili v Rusku čtrnáct dní za 12 Kč.
  • Lidé jsou upřímní a neuvěřitelně vstřícní. Nikdy nebyl problém s domluvou. Rukama a nohama se s pomocí tří jazyků - češtiny, slovenštiny a ruštiny - domluvíte s každým. Navíc ruština je tak podobný jazyk, že jeho základy pochytíte velice brzy. Lidé jsou velmi zvědaví na váš příběh a rádi si poslechnou odkud jste, kam jedete a proč tam jedete. Někteří vás i pozvou k sobě domů. Nám se stalo několikrát, že jsme zaťukali abychom se zeptali na vodu, nebo jestli si můžeme u domu postavit stan a po krátkém povídání jsme byli pozvání na čaj, sušenky, nebo i smažená vejce. Rádi povídají o svých dětech, domech a rybaření. Jednou se stalo, že s námi domorodec jel na kole půl města, aby nám ukázal, kde je pramen výborné studené vody.
  • Voda je většinou v každé vesnici k mání ať už přímo od lidí na požádání, nebo jsou tam studny a prameny.
  • Cesty v Rusku je třeba brát s rezervou. Zásadní věcí je, mít dobrou mapu, nejlépe koupenou na místě.
                       1) Dálniční úseky se mohou svým stavem diametrálně lišit.
                       2) Červeně značené silnice 1. třídy jsou ne vždy asfaltové a mnohdy se podobají   tankodromu. Důkazem toho, že nemá cenu si nad takovými věcmi lámat hlavu, byla místní slečna, která raději, než kličkovat mezi hlubokými dírami na silnici objela úsek svým autem po chodníku.
                       3) Žlutě značené cesty jsou vždy štěrkové, polňačky, ale zavedou vás do vesnic, rybářských osad s dřevěnými chalupami, ale také k novým bílým palácům s velkými zahradami, které jakoby se nacházeli uprostřed ničeho.
                        4) Čerchovaně značené cesty s vykřičníkem doporučuji NEVOLIT, pokud nemáte traktor, nebo tank. Nás zavedly vždy jen do bažiny, kde bzučení komáru přehluší i slova parťáka volajícího o pomoc, když zapadne po kolena do husté vody. Tam, kde projede traktor, má šanci cyklista jen minimální. (a to mluvíme o situaci, kdy svoje kolo téměř nesete).

  • Ceny. Kurz rublu je vždy slabší, než koruna. Poměrně draho je ve velkých městech (Moskva, Petrohrad), kde jsou i drahé vstupy do muzejí. Dokonce jsme se v Petrohradu setkali s dvojími cenami pro ruské občany a pro turisty. Příklad: vstup do Ermitáže pro Rusa je 100rublů, pro turistu 350rub. Na venkově lze však nakupovat v přepočtu za pár korun. (Příklady: černý chléb:20 rublů, máslo: 35-45 rublů, jogurty: 10-25 rublů, 4rajčata: 25rub., 4cibule:25rub., 1,5litru jusu: 40-80rublů.)
  • Světlo a čas.  Rusko má v letním období o dvě hodiny více než u nás. V období od 22.června se od Petrohradu na sever setkáte se světlými severskými nocemi. Slunce zapadá jen na krátký čas a den je téměř nekonečný. Západ i východ slunce trvá podstatně déle než u nás, což je výborné když chcete fotit. V deset hodin večer je tolik slunce, jako u nás v šest. Největší tma trvá od půl druhé do tří hodin ráno. Pak už zase začíná světlat obzor.
  • Stopování příliš nefunguje. Řekněme, že vůbec.
 

Rychlo-zprávy z Ruska

   Nepočítali jsme s tím, že se na cyklocestě po Rusku a Finsku dostaneme na Internet. Nakonec jsme však měli několikrát možnost dát o sobě trochu vědět a oznámit blízkým, že jsme nebyli sežráni ni vlkem ni medvědem. :)

Podařilo se nám odeslat 5 zpráv:

Zpráva č.1: Zdravstvujte! Zatim jsme v Petrohradu. Je to krasne mesto na rece Neve, vsude azbuka, teploty rozhodne nizsi nez na jachte v Chorvatsku, tak je treba kratka aklimatizace 
Bomba vec je ze slunce zapada az v pul jedenacte v noci. Seversky den v letnim obdobi prakticky vubec nekonci. Kdyz jsme vcera vstavali na foceni otevrenych mostu - ktere se otviraji pro velke lode o pul jedne v noci kazdy den - nebylo poznat, jestli to bylo pred zapadem slunce, nebo po nem. Nejvetsi tma byla mezi pul druhou a treti rano. Kdyz je tady slunko v poloze podle ktere byste u nas odhadovali sest hodin vecer, tak je ve skutecnosti deset.  
Zpráva č.2 : Dnes jsme byli v Ermitazi, hezka vec tohle chozeni do muzei. Je to tak trochu adrenalinovej sport.... po cesku jsme museli predbehnout frontu na hodinu a pul... ojoj. ale proslo to vcera nas Alexander a Dmitrij vzali do prave Ruske sauny. Serezali nas tam brezovyma proutkama, naskakali jsme do studene vody, dali jsme si mňamózní Šasliky a vyrizeni a krasne unaveni jsme jeli dom. Rano vyrazime hledat cestu z mesta. vsichni nas odrazuji od cesty na sever, ze pry jsou tam jen medvedi a komari, ale uprimne receno uz se oba tesime, jak slapneme do pedalu. jojo. dnes jsme byli nakupovat tak zasoby mame. Prvni co jsme hodili do kosiku byla vodka (jako meducina samozrejme) a tu nam pani na pokladne nechtela prodat, protoze tady maji jakejsi novej zakon, ze no aklohol mezi 11 a 7 hodinou ranni. ojoj.
Zpráva č. 3: Ahoj lidicci, zdravime vas z nejsevernejsiho mista v jakem jsem kdy byla. Jasne, neni to Nordkapp, ale uz tak je tady pekna zima. Kdo by to byl rek! V Rusku bylo nadocekavani krasne, opalili jsme se tak, ze tady mezi tema bilyma finama dost vycnivame. Teplotni zlom nastal hned po prekroceni hranic. Tricko a kratasy jsme zahrabali hluboko do brasen a vytahli jsme zimni vybavu. jen cekame, kdy zacne snezit. hihi. Ted jsme v narodnim parku nad 63. rovnobezkou, kterej se jmenuje Koli. Jsou tady nadherny jezera. Koli je jednim z nejvyssich poloh ve Finsku. Ma 347 m n.m. Zatim pa pocasi se ma zlepsovat. juchu. verime, ze nas Finska zeme zkousi, jestli si ji zaslouzime.
Zpráva č. 4: Terve! (finsky dobry den) Co jsme vystoupali na vyhled v narodnim parku Koli, se pocasi krasne umoudrilo :) Verime, ze to byl jen test Finske zeme... Prosli jsme yes! a Ted nam Finsko ukazuje jen krasne veci. Jsme v Savonlinne, kde je slovutny stredoveky hrad Olavinlinna. Uz se na nej tesime. Zbyva 340 km do Helsinek. To je 5 krasnych dni na kole. Mejte se krasne :)
Zpráva č. 5: Haluz haluzi! Zrovna sedim u pocitace v jednom byte v Helsinkach, vysaunovana a po mesici umyta v teple vode, aj s mydlinkama! Kdyz clovek cestuje, potka vzdycky par zajimavych lidi. Jeden z tech lidi se jmenuje Panu a kdyz jsme si chvili povidali na ulici ocestovani a takovych vecech, pozval nas, abychom stravili posledni noc ve Finsku u nej doma. Panu sel nakupovat a nechal nas abysme se vymidlili a odpocali v prazdnem v byte. Zrovna dosel jeho syn, jehos jmeno jsem pres veskerou snahu zapomnela.... ojoj. a je z toho ze tady vidi dva cizi lidi docela vzplesknutej. Jdu se trochu spolecensky angazovat.... zitra letime domu. Tesim se na Vas na vsechny...

Levné a výborné hostely

Cestujete? Řešíte kam složit ve městě hlavu? Tady jsou některé hostely ve kterých se mi na mých cestách líbilo. A které můžu vřele doporučit.

Budapešť
Caterina hostel. www.caterinahostel.hu Teréz kt. 30. hned vedle kina.

Austin, Texas, USA
Hi-Austin. 2200 Lakeshore Boulevard. Na autobusovém nádraží Greyhoundu skočíte na bus č.7 a vystoupíte až za mostem. Pojedete přes celý střed mesta cca 20 min. Hostel je na břehu jezera na krásném místě. Strávila bych tam klidně celé léto. www.hiaustin.org

Flagstaff, Arizona, USA
Grand Canyon hostel. 19 S San Francisco st. Dělají i výlety do okolí. Parrada. www.grandcanyonhostel.com

Santa Fe, Nové Mexiko, USA
Nejfreestylovější a nejpohodovější hostel, v jakém jsem kdy bydlela! Super lidi a pozor! Jídlo po celý den úplně zadarmo. Adresa:  1412 Cerrillost Rd. www.hostelsantafe.com

Tucson
Roadrunner hostel. www.roadrunnerhostelinn.com Dům s originální atmosférou v klidné části města ale ne daleko od centra. Výborné Wafle ke snídani! ;)

Hurikán Ike

/čti: ajk/

Hurikány se tvoří u západního pobřeží Afriky. Hurikánová sezóna v Americe trvá od konce července do konce září. Existuje speciální televizní kanál, který tropické formace a potenciální hurikány nepřetržitě sleduje. Když se 4.září nad Atlantikem z tropické bouře zformoval hurikán, byl v pořadí již 9. v sezoně a tak podle předem připraveného seznamu dostal jméno IKE. (I je 9. písmeno anglické abecedy.)


V tu dobu jsem byla zrovna v Houstonu a tak jsem zažila přípravy, průběh i následky hurikánu v té nejčistší podobě.


7.9. navštívil Ike Kubu o síle kategorie 1. Trvalp to 3 dny, než se ocitl znovu nad vodami Mexického zálivu. Tam získal sílu kategorie 2 a nabral směr Texas. Tři dny rostla jeho síla a šance, že ještě změní směr byla stále celkem vysoká. Ve čtvrtek 11.9. už ale rosničky na Weather Channel s jistotou tvrdily, že zasáhne Galveston a Houston.


Lidé této oblasti vědí dobře, co může způsobit hurikán jejich městům, domům a vyděšeným psům, a tak nenechali nic náhodě. Viděla jsem vykoupené a zavřené benzinky, oddělení pečiva a vody v hypermarketech zcela vybrané, zácpy na dálnici při evakuaci a šikovné obchodníky prodávající dřevotřískové desky na ochranu oken za dobrou cenu 10 dolarů za kus. V Houstonu řídilo proces evakuace veřejné rádio, které nabádalo obyvatelstvo, které má nějaké příbuzenstvo mimo město, nechť naplánuje rodinnou návštěvu na nadcházejícíc víkend. Staří lidé neměli být zanecháni osamotě a veškeré volně vlající předměty od zavlažovacích hadic po národní vlajky na domech měly být odstraněny, nebo pevně připoutány.


Když v noci z 12. na 13. září dorazil hurikán na pobřeží, byla jeho síla kategorie 2, a rychlost větru se zvýšila z 80 na 110 mil za hodinu. (to je cca ze 130 na 180 km/hod.) Město Galveston bylo z velké části zaplaveno, protože leží přímo na pobřeží. Situace jižního a východního Houstonu byla jen o trochu lepší. Přesto odstraňoval následky škod ještě dlouho poté.

... (deníkové zápisky z průběhu hurikánu viz: Hurican Ike a Noc poté...)



A teď trochu geografie: Co je to hurikán:


- Hurikán vznikne jeden z přibližně dvaceti tropických formací.

- Řadí se podle síly postupně: Tropická tlaková níže, Tropická bouře, Hurikán kategorie 1 - 5.

- Hurikán potřebuje minimální teplotu 27°C aby se mohl zformovat

- Uprostřed formace je takzvané oko, uvnitř kterého je relativní klid. Bezprostředně kolem tohoto oka, je však vítr nejničivější. V oku (centru) hurikánu dochází k rychlému klesání teplého vzduchu shora formace.

- Uprostřed okrajových dešťových pásem dochází ke stoupání teplého a vlhkého vzduchu. Tyto procesy prakticky způsobují vznik tornáda.


(www.weather.com)


Jen tak...

Tak mě napadá, že cestování tříbí ducha neskutečným způsobem. Pokud se ovšem nabavíme o zájezdových výpravách s cestovní kanceláří. Ty mají samozřejmě také něco do sebe a okouzlí především některé cílové skupiny. Do těch ovšem zatím nespadám, tak mám namysli spíše akce typu: batoh, mapa, letenka v akci, požehnání od rodičů a zdarec. Jak jednou narostou křídla a zvlášť pokud máte na kolejích velkou mapu světa, neudrží vás doma po delší čas skoro nic.

O inspiraci na cestování se postará okolnost, že studujete geografii. Co se peněz týče, to je otázka šikovnosti a pokud se ptáte na školu, tak tam jde zase o správné načasování. Pak už je to jen ta chuť vidět a slyšet, cítit a zažívat věci, o kterých se doma jen sní a v hospodě mluví.
Cestovatelská křídla o kterých jsem mluvila mi narostla během půlročního pobytu v Anglii a následujících kratších návratů do Londýna v roce 2004, 2005 a v létě 2006. Loni  o Velikonocích jsme s kamarádkou prosvištěly Irsko, v listopadu 2007 proběhla expedice Barcelona, což považuju za super vydařenou akci. Letos jsem se vydala objevovat Ameriku.
----------
Sedím tady u počítače a přemýšlím jak upgradovat svoje stránky, aby se mohly stát přínosem pro lidi, kteří mají rádi cestování, tak jako já. Ale došla jsem k závěru, že bych musela jen cestovat a pak jen psát na stránky, což nejde, že, a tak budu dělat co budu moct podle chuti a přání těch, které stránky zajímají. Vždyť tak jako tak, zážitky se stejně nejlépe sdělují přímo, na nějakém příjemném posezení.
Včera jsme se vrátili z naší cyklocesty po Rusku a Finsku, ještě dopisuju náš cestovatelský deník z posledních dvou dní v Helsinkách a nemůžu uvěřit, že jsme zpět doma, a že je po všem. Celou cestu budu prožívat ještě několikrát, při přípravě fotek na promítání a taky při samotných promítání, kterých bude letos hned několik. To se opravdu těším.